...jak nemít PECH:-)
Plně naložený džíp poskakuje po hrbolaté cestě vysoko v norských horách nedaleko Narviku. Pod pneumatikami praská silná vrstva sněhu a teploměr na palubní desce ukazuje –6 stupňů. Se slovy „jsme tady“ Henrick zastavil na malé zasněžené mýtině. Z auta vystupujeme dva a brodíme se sněhem k malé řece. Její břehy lemuje led a pouze středem teče slabý proud, který nese kusy ledu až do jezera. Při pohledu na řeku jsem se nechtěně otřásl zimou. Sněhovými závějemi jsme sestoupili po hrbolaté cestě až k jezeru. Henrick ukázal na neurčitý bod vzdálený asi sto metrů od nás a řekl: „Je to tady. Skočíte do řeky a necháte se unášet proudem až do jezera. Ponoříte se do osmimetrové hloubky a budete se držet břehu po pravé straně. Pak poplavete dalších padesát metrů a jste na místě.“
Pouštět se do tak extrémního potápění ve studené vodě vysokohorského jezera je hotovým šílenstvím. Tohle jezero má ale své tajemství, kvůli kterému se mi vyplatí tahat kompletní potápěčskou výstroj a fototechniku sněhovými závějemi. Nezastaví mě nic, ani led, ani mráz, před prozkoumáním jeho tajemství.
Let bez návratu
Německé jednotky obsadily Narvik 9. dubna 1940, aby zajistily kontrolu nad přístavem a pro německý průmysl zabezpečily dodávky tehdy vzácné železné rudy.
Vojáci však měli při vylodění a obsazení přístavu jenom minimum techniky, protože nákladní loď Rauenfels, která vezla většinu zbraní a munice pro jednotky v Narviku, Britové potopili. Němečtí vojáci byli v těžké situaci. Britové obklíčili a efektivně zablokovali přístav, čímž znemožnili dodávky munice loděmi. Nejbližší letiště bylo v Trondheimu, vzdáleného 900 km, proto nebyla možná ani podpora ze vzduchu. Přesto bylo několik zásilek letadly dopraveno, ale velkou zásilku lehké artilerie a munice dodalo až 14. dubna jedenáct letadel Junkers-52, která přistála na tehdy zamrzlém jezeře. Kvůli nedostatku paliva se tento let stal pro deset letadel letem bez návratu. Jedenácté letadlo mohlo odletět, protože do něj bylo natankováno zbylé palivo z ostatních letadel. Ta zůstala stát na improvizované a nejisté přistávací dráze. Když led začal tát, všechna letadla se potopila. V polovině 80. let byla letadla vytažena, zrekonstruována a umístěna v muzeích. Jedno letadlo ale stále zůstává pod vodou.